Letiště v Courchevelu se nachází přímo mezi sjezdovkami v jednom z největších lyžařských středisek na světě, Les 3 Vallées v Savojských Alpách. Nejbližšími vrcholy jsou Courchevel a Grand Gliere. Spodní práh dráhy 23 leží v nadmořské výšce 1941 m, horní práh ve výšce 2006 m. Dráha má 535 m se stoupáním až 18,5 % ve střední části, a přesto zde přistávají velká dvoumotorová i turbovrtulová letadla se čtyřmi motory. Francouzi si nelámali hlavu s umělým prodlužováním dráhy, pro něž se rozhodla řada horských letišť v USA, ale jednoduše položili asfalt na svah kopce. Přistává se tak do kopce a vzlétá z kopce. Všichni piloti kluzáků nebo motorových letounů, létající na tomto letišti, musejí být držiteli licence horského pilota. Letiště provozuje službu AFIS.

Okruhy

Lety po okruhu jsou v Courchevelu velice zajímavou záležitostí. Okruh se totiž tvarem přibližuje spíše trojúhelníku a létá se formou vizuálních procedurálních zatáček. Jak již bylo řečeno, vzlet probíhá vždy z kopce dráhy 05. Velice krátce po vyvážení ustáleného stoupání po přechodovém oblouku se zde provádí levá 45stupňová zatáčka, která většinou končí v okruhové výšce 7000 ft, někdy však kvůli špatnému počasí už v 6600 ft, což je nadmořská výška horního (koncového) prahu dráhy 23. Dá se tedy říci, že v některých případech se na okruhu sklesá pod úroveň řídící věže. Tímto kurzem se pokračuje až do bodu „November“, který se nachází nad městem Bozel v Iserském údolí. Poté následuje pravá zatáčka o 135 stupňů,
 v níž se letoun zakrátko dostane do úrovně pravého baselegu dráhy 23, a pokračuje se kolizním kurzem směrem k vrcholu hory, přičemž necelé dvě míle před vrcholem se letoun stočí na finále. Poté následuje sestup, jehož rovina směřuje před prahovou úroveň dráhy. Sestup pokračuje až na úroveň prahu a je nutné počítat s nejrůznějšími nárazovými větry, které mohou přicházet ze všech možných směrů. Následně se letoun převádí do přechodového oblouku a rozpočet se provádí klasicky do první třetiny dráhy, kde je na 137 metrech ještě relativně malý stoupavý úhel (12,5 %). Pak ovšem oproti jiným letištím nastává okamžik, v němž musí pilot přidat plyn. Kdyby totiž letoun zastavil, nebylo by možné dostat se přes prudký kopec se stoupáním 18,5 %, aniž by někdo vylezl z letounu a šel tlačit. V krajních situacích může letadlo začít i samovolně couvat. Horní část dráhy včetně prostoru před hangáry je již vodorovná.

Zimní počasí

Během ledna a února, při bezoblačném nebo polojasném počasí, dochází po otočení finále k velice nevítanému jevu. Slunce svítí v tuto dobu v tak nepříjemně nízkém úhlu, že od bodu otočení finále až před práh dráhy není absolutně nic vidět. Přiblížení na finále je tak velmi podobné přístrojovému létání, na letišti však chybí vybavení pro ILS přiblížení a není možné opakovat okruh. Manévr se musí povést napoprvé. Piloti jsou tak nuceni hlídat sestupový úhel, rychlost a plnicí tlak a musejí doufat, že jsou v ose dráhy a všechny zmíněné parametry sedí. Při troše šikovnosti pak začne několik stovek metrů před přistáním ze slunečního záření vystupovat tmavý práh dráhy a jakmile je vidět, je vyhráno. Odpolední přiblížení na finále v Courchevelu v zimě dobře odpovídá výrazu „slepá víra“.

Kvalifikace horského pilota

Na letišti v Courchevelu funguje po celý rok Des Aeroclub Trois Vallées, v němž je možné získat kromě základní pilotní licence PPL rovněž kvalifikaci horského pilota, autorizaci pro letiště Courchevel a kvalifikace pro přistání na nezasněžených i zasněžených letištních plochách a ledovcích. Po zaplacení 150 eur členského příspěvku můžete zahájit výcvik k získání libovolné kvalifikace. Aeroklub má k dispozici Cessnu 172 a Jodel D140 Mousquetaire. Letová hodina přijde na 156 eur včetně instruktora, bez rozdílu typu letounu. Během těchto výcviků se naučíte základním pravidlům létání v horském prostředí. Jedná se především o pravidlo létání pouze na jedné straně horského hřebene. Případný let do dalšího údolí může být proveden jen pod takovým úhlem, aby bylo možné bezpečně provést návratovou zatáčku zpět z důvodů sestupných proudů nebo zhoršeného počasí v druhém údolí.
 Kromě výcviků aeroklub nabízí i vyhlídkové lety nad městem Courchevel nebo nad všemi třemi údolími. V období od května do září je klub schopen zajistit ubytování. Na letišti je možnost natankování paliva Avgas a celní deklarace. Pokud máte kvalifikaci horského pilota, stačí zvolit typ letounu, do nějž se vejdou lyže, a vyrazit do Francie. A když se nevejdou, půjčoven je pod každou sjezdovkou několik.
 Na letišti má zároveň zázemí společnost Air Courchevel, která nabízí dopravu z jakéhokoli místa v Evropě privátním busi-ness jetem na nedaleké letiště s dlouhou přistávací dráhou, odkud vás do Courchevelu následně dopraví helikoptérou. Nemusíte tak absolvovat minimálně 100 km dlouhou a únavnou cestu automobilem nebo autobusem z velkého letiště do lyžařského střediska. Není proto divu, že služeb této společnosti využívá celá řada světových celebrit nebo politických osobností, jež do Courchevelu velice často zavítají za krásou Savojských Alp. Kromě přepravy osob zajišťuje tato společnost Heli skiing přímo ve Francii či v příhraničních lokalitách v Itálii a ve Švýcarsku.

Les 3 Vallées

Do lyžařského střediska „Tři údolí“ jezdí Češi zejména prostřednictvím cestovních kanceláří, většinou na týdenní pobytové zájezdy. Cena v sezóně se pohybuje od 10 do 14 tisíc korun za dopravu, ubytování a skipass. Cesta autobusem trvá většinou kolem 18 hodin (1200 km). Ve Třech údolích je celá řada ubytovacích komplexů, menších vesniček jako Val Thorens, Les Menuires, Meribel a Courchevel, v nichž se nabízí mnoho ubytovacích možností, od privátních apartmánů až po hotely. Ceny za apartmán pro dva se pohybují od 400 do 900 eur za týden v zimní sezóně. Skipass stojí v sezóně 251 eur na týden.
 Strávit pět dní na sjezdovkách francouzských Alp, den nebo dva si vyhradit pro získání kvalifikace horského pilota a následně polétat v překrásných horských údolích s výhledem na Mont Blanc... není to hezká představa?