Létající aparáty se stávaly cílem objektivů již od samého počátku své existence. Během první poloviny 20. století však fotoaparát stále ještě nepatřil mezi běžné vybavení domácností, a tak se fotografování věnovali jen profesionálové anebo skuteční nadšenci. O větším rozmachu amatérské fotografie tak lze hovořit až v období po druhé světové válce. Skutečný boom pak nastává s příchodem a rozvojem digitální technologie, která učinila fotografem prakticky každého člověka.

Spotteři všech zemí

Spojíme-li zálibu ve fotografování s nadšením pro létání a leteckou techniku, dostaneme se k takzvanému spottingu či spotterství. Tento koníček dnes spojuje velké množství lidí, kteří s aparátem v ruce neváhají prostát dlouhé hodiny na letištích jen proto, aby pro vlastní radost a potřebu pořídili co nejhezčí záběry letadel a dění kolem nich.
Zatímco až donedávna si každý tvořil svou sbírku víceméně sám, dnes, v době všeobecné dostupnosti internetu, je možné výsledky své tvorby sdílet se spottery po celém světě, a to nejen prostřednictvím vlastních webových stránek. Dnes již existují desítky specializovaných serverů, kam stačí fotografie zasílat. Tím jednoznačně nejznámějším je server Airliners.net, na němž je v současnosti neuvěřitelných 1,34 miliónu snímků letadel. Z původně malého projektu se během pár let staly kultovní stránky s obrovskou návštěvností. Funguje zde řada doplňkových služeb, jako například databáze a technické popisy typů letadel a další. Velice kvalitní a podrobný je pak vyhledávací systém, díky němuž si snadno můžete najít třeba všechny fotky z konkrétního místa v konkrétním roce anebo veškeré dostupné záběry třeba jen jednoho konkrétního stroje s požadovanou imatrikulací. A vězte, že téměř každé letadlo už někdy někdo vyfotil a poté zaslal na Airliners.net. I díky postupně se zpřísňujícím požadavkům na kvalitu zveřejňovaných snímků je dnes publikování na tomto serveru svým způsobem prestižní záležitostí.

Airliners.net a ti druzí

Po úspěchu Airliners.net začaly na celém světě vznikat další obdobné servery. Žádný z nich sice již neproslul do takové míry, nicméně i skromnější stránky mohou mít své kouzlo. Jejich výhodou je totiž užší specializace. Zatímco na „A-netu“ jsou k vidění letadla všech kategorií (i když dopravní stroje převažují), na jiných serverech se sdružují příznivci konkrétních kategorií strojů či jednotlivých letišť a lokací.
Vlna spotterství se pochopitelně nevyhnula ani České republice, a tak i u nás má téměř každé větší letiště své stránky určené fotografujícím nadšencům. Asi nejvýraznějším projektem je server Planes.cz, který mnozí považují za jakousi domácí obdobu Airliners.net. Jeho autoři to tak asi neberou, nicméně pokud hledáte snímky českých strojů nebo z českých letišť, nejvíce jich najdete právě na Planes.cz. I zde funguje vyhledávací systém a i zde autoři mezi sebou soutěží v návštěvnosti svých fotografií. Kromě letadel jako takových se zde navíc objevují i různé letecké kuriozity nebo jen zajímavé žánrové záběry. Stránky jsou pak doplněné o řadu souvisejících užitečných informací. Pokud vás zajímají pouze vojenské stroje, existuje u nás například začínající server Czechairspotters.com a několik dalších menších projektů. Určitou alternativou pro všechny pak mohou být slovenské stránky Lietadla.com. Na rozdíl od Planes.cz a dalších tam totiž nikdo nekontroluje kvalitu publikovaných snímků, a tak své místo na netu najde skutečně každý. A přestože by se mohlo zdát, že díky zákonitě nižší fotografické úrovni nemohou mít stránky úspěch, opak je pravdou.

Jak na to?

Fotografování letadel má oproti jiným objektům řadu specifik. Na začátku bychom si měli ujasnit několik faktorů, jež lze shrnout slovy: co, kde, kdy, jak a čím. První bod je asi nejsnazší, protože každý inklinuje k nějaké kategorii letadel. To však neznamená, že by třeba pilot UL nemohl fotit například velké dopravní stroje. Focení se totiž může stát prostředkem, jak se alespoň přiblížit ke strojům, s nimiž si většina z nás patrně nikdy nezalétá.
Výběr místa pro pořizování snímků je již náročnější proces. Na druhou stranu právě to, kam se nám podaří dostat, tvoří nejdůležitější předpoklad pro kvalitní snímky. Pokud máme přístup na letiště a můžeme se zde pohybovat, je situace o něco jednodušší. Zatímco ale na aeroklubových plochách nebude asi problém fotit stroje z bezprostřední blízkosti, na vojenských základnách nebo mezinárodních letištích si volně chodit nemohou ani místní zaměstnanci. Ve všech případech by každopádně měla být bezpodmínečně nutná znalost letištního řádu a zásad bezpečnosti.
Větší část spotterů se nicméně rekrutuje z lidí, kteří stálý přístup na letiště nemají a s výjimkou několika leteckých dnů musejí fotit takzvaně přes plot. Týká se to zejména vojenských a velkých letišť. Výběr místa pak vyžaduje důkladnou obhlídku terénu. Vnější perimetr letiště bývá někdy značně široký, ovšem na každém letišti se určitě najde místo, z něhož lze při troše štěstí pořídit kvalitní záběry. Zpravidla se jedná o místa v blízkosti prahu vzletové a přistávací dráhy, kdy můžeme letadla pozorovat v nejzajímavějších fázích letu. Pokud to jde, měli bychom se snažit fotit stroje po směru slunečního svitu, v našich krajinách tedy zhruba od jihu k severu. Vyfotit totiž v protisvětle třeba šedého gripena na šedém nebi bude skutečné umění. S výběrem místa nám mohou pomoci i již zmiňované webové stránky. Například na Planes.cz najdeme seznam celkem devatenácti bodů v okolí letiště Praha-Ruzyně, z nichž lze dobře fotit, a to včetně popisu cesty a přehledné mapky.
Dalším parametrem focení je rozhodnutí kdy. Bylo by snadné říci, že nejlepší je to za krásného slunného dne, ovšem ideální podmínky u nás bohužel nepřevažují. Máme-li možnost volby a víme-li, že nám letadla neuletí, není problém na podmínky počkat. U jedinečných příležitostí, jako je třeba přílet amerického prezidenta, si však čas ani počasí vybírat nemůžeme. Ptáte se, jak se o takové příležitosti včas dovědět? V případě pražské Ruzyně opět poslouží stránky Planes.cz, jinde pak nezbývá než najít informovaného kamaráda. Vězte ale, že internet je skutečně mocné médium.

Nelezeme si před sklo

Jestliže už stojíme na nějakém exkluzivním místě a víme, že má přiletět nějaká lahůdka, je dobré se připravit na to, jak přesně budeme fotit. Měli bychom mít předem představu, odkud kam se bude fotografovaný objekt pohybovat, v jaké bude od nás vzdálenosti, zda v některých úhlech ve výhledu brání nějaké překážky a podobně. Jestliže stroje pojíždějí po zemi, je na jejich focení delší čas, v případě vzletu nebo přistání jde ale jen o vteřiny. Ve spoustě situací asi nebudeme na místě sami, a tak je dobré se domluvit i s kolegy, kdo a kde bude stát, abychom si navzájem nelezli do záběru, jak se bohužel občas stává. Měli bychom počítat také s některými efekty, jež dokážou celé naše úsilí zhatit. Nemusí jít vyloženě o horký letní den, aby slunce dostatečně prohřálo tmavé letištní plochy. Zejména při focení na větší vzdálenost pak tetelící se vzduch dokáže spolehlivě zničit i ten sebelepší záběr.
Zcela úmyslně jsme až na závěr nechali volbu čím, i když logicky by měla být na začátku, protože bez fotoaparátu nepořídíme nic. Nemá smysl rozebírat přednosti a zápory jednotlivých značek, jak se tomu často na internetu a také v okolí letišť mezi spottery děje. Obecně lze říci, že slušné vybavení pro začínajícího fotografa lze pořídit za velice přijatelné ceny.
I když i s kompaktním přístrojem lze pořídit zajímavé záběry, naše doporučení zní jednoznačně pro digitální zrcadlovky. Důležitým parametrem by měla být například rychlost v režimu sekvenčního snímání, naopak rozlišení čipu už dnes tak zásadní není. Když musíme šetřit, měli bychom se spokojit i se základními modely zrcadlovek. Na druhou stranu, pokud to jen trochu jde, výběr objektivů bychom podcenit neměli. Ať už se ale rozhodneme jakkoliv, mějme na paměti, že i když nám technika může fotografování usnadnit, za výsledný efekt a kompozici nakonec stejně odpovídají zejména oči a ruce fotografa.